Projektová schůzka - Martina Franca, Itálie

Naše škola je zapojena ve školním projektu Comenius kde jsou našimi partnery italští kolegové z nádherného města Martina Franca a slovenští kolegové z Dvorů nad Žitavou. Projekt totiž rozšiřuje hranice úplně obyčejným žákům a o to přece jde.

Ve dnech 19. 4. - 24. 4. se uskutečnilo již II. projektové setkání ve městě Martina Franca v Itálii, za účasti všech tří partnerských škol. Po dlouhé přípravě již konečně nastal ten už dlouho očekávaní okamžik a okamžik na který jsme se strašně těšili.

Vyrazili jsme ve 4:30 z Boskovic, kde čekala polovina týmu v čele s paní učitelkou Patlokovou. Po cestě jsme nabrali paní učitelku Vlachovou a Lenku Opluštilovou. Teď už nám chyběl jen jeden člen týmu a to člen velice důležitý, paní učitelka Kyzlinková, která umí velice dobře italsky a v mnoha situacích jsme této její schopnosti byli nuceni využít. Naše první zastávka byla v Brně, když jsme museli přestoupit do autobusu Student Agenci, který nás zavezl v přepychovém autobuse do Prahy. V Praze jsme opět přesedali do mikrobusu abychom stihli odlet letadla, kterým jsme letěli do Říma. Po dlouhém čekání na letišti v Římě jsme letěli na letiště v Bari. V Bari už na nás čekali naši italští kolegové, s kterými jsme odjeli do místa setkání. V zasvěceném místě projektu už na nás čekali rodiny, které se o nás měli ten týden starat. Adaptace v nových rodinách nebyla zrovna lehká, ale za chvíli jsme si zvykli. Druhý den také dorazil slovenský tým a mohli jsme se naplno věnovat projektu. My jsme měli ráno možnost navštívit výuku v italské škole, poté se konalo projektové setkání, kde nás přivítal pan ředitel, dále jsme se už začali věnovat projektu. Do konce týdne jsme navštívili: Alberobelo, Otranto(nádherná města), park Pianelli a spoustu jiných nádherných míst.

V pátek jsme byli pozváni na místní radnici, kde jsme dosáhli velkého uznání, ale již večer nastalo to nelibé a nenáviděné loučení, protože slovenský tým, s kterým jsme si tak dobře rozuměli odjížděl už večer. Blížil se také náš odjezd a my už jsme se těšili domů. Následující den ráno jsme se rozloučili, za všechno poděkovali a vyrazili na letiště v Bari. Z Bari jsme letěli do Milána, kde jsme ještě museli nasednout do letadla na Prahu a mohli jsme vyrazit do naší nádherné vlasti , kde již vyvrcholilo mistrovství světa v ledním hokeji, na které jsme se velice těšili. Po přicestování do Prahy jsme zase autobusem Student Agenci vyjeli na dlouhou cestu do Brna, ale tam již stál autobus, který nás měl vzít zpět do Boskovic. V Boskovicích už na nás čekali rodiče a mohlo se vyrazit na cestu domů. Určitě se nám osvědčilo heslo všude dobře, doma nejlíp, ale tam nám bylo taky dobře. Určitě jim toho máme hodně oplácet až přijedou k nám, ale myslím, že to dobře dopadne. Jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit tohoto setkání a že jsem mohl také reprezentovat svoji školu.

Jiří Bauer EPS1

Italové jsou velice vstřícný národ. Ochotně uvítají nově příchozí cizince. Sice jejich řeči nerozumím, ale myslím si, že jsou rádi, když mohou někoho pohostit. Podle mého názoru se rádi předvádějí a vytahují. Důkazem toho mi byly každodenní cesty autobusem, kde se na sebe každý snažil upoutat pozornost. Každý na to měl svůj recept. Někteří se jen vyptávali, jiní se zas vychvalovali.

Ti, se kterými jsem se stačil poznat, zřejmě nepoznali #tvrdost# domácích prací. Svůj volný čas tráví ve skupinkách někde v baru, nebo jen tak posedáváním venku a povídáním. Samozřejmě nesmím zapomenout na fotbal. Snad každý druhý Ital se narodil v kopačkách. První věc, na kterou jsem byl dotazován italskou komunitou byla, jestli hraji fotbal. Po záporné odpovědi následovala vždy otázka, jaký sport provozuji. Chvíli jim trvalo vzpomenout si, co to vlastně je lední hokej, protože u nich se jen tak led nevidí.

Na naše poměry je v Itálii docela chaos v dopravě. Tento problém raději rozebírat nebudu, protože to se nedá popsat. To se musí vidět.

Stravování je u Italů také dost odlišné. Nedílnou součástí jejich potravy jsou těstoviny (pasta), které jsou obsaženy alespoň v jednom jídle denně. Asi každý zná italskou pizzu, která je opravdu tak dobrá, jak se o ní říká. Ovšem to samé nemůžu říct o italském pivu. Není nad pravé české pivo.

Celkově se mi Italové jeví jako velmi přívětiví a milí lidé, ale to jsme my Češi přece také, ne?

Honza Alexa E2A